Tato mimořádná výstava v Cabaret Voltaire přináší dosud téměř neznámý kosmos Emmy Jung (1882-1955) v dialogu se současnou umělkyní Rebeccou Ackroyd (*1987). Poprvé budou veřejnosti představeny zápisky z analytické praxe Emmy Jungové, včetně kreseb, maleb, básní a poznámek. Emma Jungová, zkušená analytička a blízká partnerka a spolupracovnice svého manžela C. G. Junga, sehrála klíčovou roli při formování výzkumu lidské psychiky - přestože pracovala v pozadí slavného švýcarského psychiatra. Ve svém díle se věnovala zejména konceptu individuace, tj. procesu, v němž člověk poznává a rozvíjí sám sebe jako nezávislého jedince. Ústřední roli zde hraje dynamika animus a anima, symbolika legendy o grálu jako symbolu vnitřní duchovní cesty a snahy o celistvost. V důsledku toho se rozplývají duality, jako je kultura a příroda, dobro a zlo nebo genderová identita.

V tvorbě Rebeccy Ackroydové lze nalézt četné paralely s Emmou Jungovou. Také její kresby dávají podobu nevědomí a odrážejí psychologický a duchovní rozměr umění i procesy "stávání se světem". Instalace Ackroydové jsou často snové a ukazují fragmentaci paměti a času. Prostřednictvím rozmanitého vizuálního jazyka, který zahrnuje velkoformátové malby, kresby, sochy a objekty, se touha a odpor, přání a obavy, důvěrně známé a podivné spojují ve fascinující celek. Pro svou první výstavu ve Švýcarsku připravuje Rebecca Ackroyd novou sérii kreseb a soch, které jsou koncipovány jako intimní vyjádření symbolických řádů. Záměrně drobné kresby zvou diváka k intenzivnějšímu setkání s vnitřním světem tvorby.

Výstava v Cabaret Voltaire - rodišti dada - je inspirována historickou stopou: souvislostmi mezi Emmou Jung, analytickou psychologií a uměleckým hnutím dada. V roce 1916 se Emma Jungová, tehdy první předsedkyně Psychologického klubu, zúčastnila přinejmenším jednoho dadaistického večera. V tomto roce vytvořila působivé výtvarné metamorfózy, které se zabývaly individuačními procesy. Umělci jako Sophie Taeuber-Arp a Hans Arp převzali jungovské přístupy, například při hledání typologií a univerzálních forem. Analytické pojetí individuace lze přirovnat k dadaistickému rozbíjení konvencí. Analytičtí psychologové zase zkoumají terapeutické účinky abstraktních mandal. Dada i analytická psychologie se intenzivně zaměřovaly na nevědomí. Dadaisté využívali teorie analytické psychologie k řešení společenských otřesů počátku 20. století, jako byla mechanizace života a traumata první světové války. Richard Huelsenbeck si později v dílech mnoha dadaistů všiml terapeutické kvality.

Emma Jungová, narozená 30. března 1882 v Schaffhausenu jako Emma Maria Rauschenbachová, byla švýcarská analytička a spisovatelka. Proslavila se jako manželka a blízká spolupracovnice psychiatra Carla Gustava Junga, ale uznání si zaslouží i její vlastní přínos analytické psychologii. Emma Jungová pocházela z bohaté a vlivné průmyslnické rodiny. Díky svému privilegovanému původu získala vynikající vzdělání, které v ní probudilo zájem o literaturu, filozofii a psychologii. V roce 1903 se provdala za Carla Gustava Junga, s nímž měla pět dětí. Nejenže se hluboce angažovala v manželově práci, ale v průběhu let se také vypracovala v nezávislou analytičku. Pozoruhodné jsou zejména její výzkumy symboliky grálu, které byly posmrtně publikovány v roce 1960, a studie o dynamice pojmů animus a anima.

Rebecca Ackroydová, narozená v roce 1987 v Cheltenhamu ve Velké Británii, žije a pracuje v Berlíně a Londýně. Absolvovala postgraduální studium výtvarného umění na Royal Academy of Arts v Londýně a bakalářské studium na Byam Shaw School of Art v Londýně. Mezi její nedávné samostatné výstavy patří Mirror Stage na Benátském bienále (2024), pořádané Kestner Gesellschaft, Hannover; Period Drama v Kestner Gesellschaft, Hannover (2023-2024); a Shutter Speed v Musée d'Art Contemporain, Lyon (2023-2024). Její díla byla rovněž součástí řady skupinových výstav, například Antéfutur v Musée d'Art Contemporain, Bordeaux (2023); Dark Light: (2022); Masters and Servants v galerii Ygrec, École Nationale Supérieure d'Arts de Paris Cergy, Paříž (2022); corpus murmur v Peles Empire, Berlín (2022); Act 1: Body en Thrall v Rugby Art Gallery and Museum, Velká Británie (2022); a také Singed Lids pro 15. lyonské bienále, Lyon (2022). Biennale de Lyon, které pořádá Palais de Tokyo (2019).


Poznámka: Tento text byl přeložen pomocí strojového překladu, nikoliv lidským překladatelem. Může obsahovat chyby v překladu.